Dryland – ENCORE 12. - 13.3. 2009

Tak vyrážíme ještě naposledy na rakouské mixíky, než nám roztají.

Přibíráme s sebou Šampíka a Míru. Naším cílem je Dryland. Cesta do Rakous v pohodě, o půlnoci jsme na místě, tak honem spát. Ráno rychlá snídaně a vzhůru do kopce! Výšlap 1,5 hodinky s Pieps a sněžnicemi čerstvým sněhem a nevyzpytatelným laviništěm, teda žádnej hit, každopádně v jeskyni je bezpečněji.
Tak rychle do práce, nejsme tu na dovolené :-). Luba jde do Encora M12+/13- , který si minule prostoupil, jen ty bouldříky si pořádně nevyzkoušel. V druhém pokusu se mu kousnul cepín a nešel vytáhnou z lezecké pozice. Tituly jak z vykřičeného domu se linou z jeskyně, kamzíci nechápou co to sem přijelo za exoty. Třetím pokusem, kdy přes dvě mega střechy, kde si sedíš a houpeš na rukách, skáčeš bez nohou i na tření za jednu ruku, Luba dolezl po závěrečném rampouchu k topovému řetězu! Je to tam! Zatím asi po Albertovi Leichtfriedovi druhý přelez! Hodnocení nechává prý na jiných, zas tolik dřiny za takové číslo to zase nebylo :-).

Míra se pouští do cesty Seitenwind M9. Bouldříky v 30°převísku s dolezem po rampouchu. Pár pokusů a je to doma! Šampík taky pokusuje, ale zatím ho to nepouští. Jíťa nabíhá do Tension M12+, ale mega dlouhé tahy ve stropě není to pravé. Zkouší teda zkrokovat Unleshed M11-, problém ji dělá boulřík v převisu, kde musíš přelézt necvaklou presku a sedíš si na ruce za mršku na tření. Největší překážkou je ale dolez v 5-ti metrovém rampouchu připomínající spíš už jen zmrzlý sníh, který má každou chvilku upadnout.
Čas běží, tak rychle, za sněžení do údolí. U auta večeře a svařáček a jde se spát. My v autě a kluci ve stanu. Ráno je -1,5°C. Kluci mají ve stanu potopu. Napadlo asi 30cm nového sněhu. Cestou do oblasti nechápeme, kolik přijelo nových lavinek a se staženým pozadím kmitáme do jeskyně. Míra se pouští do cesty Happy M9 a třetím pokusem je taky happy. Šampík pokouší včerejší restík … už to vypadá nadějně, všichni ho povzbuzujeme a tlačíme k výlezu do ledu ... hup a je dole. Luba tu má vše přelezeno, tak nalézá do Unleshed M11-, před lety ho vylezl s patními hroty, tak teď jak jinak než bez. Jeden krokovací pokus, druhým to tam padá. Jíťa se pouští do stejné cesty. Spodní část s bouldrem přelezla na pohůdku, ale posr… se v tom mraženým sněhu, nezvládá to psychicky, pár slz, nadávek … chuť si spravila ale flešíkem Seitenwidu M9.

Je čas na sestup. 100 metrový traverz z jeskyně pod protější skalní masív nám mezitím zasypala „lavinka“. Je nám ouzko a to je ještě pátek 13-tého, opatrně scházíme po krajích žlebů k autu a rychle domů, zítra musíme do práce.

Foto: Míra Matějec

... zpět ...